Šest hudebníků z komunity LGBTQIA+ vypráví o tom, jak se naučili najít cestu ve svojí kariéře a oslavovat svoji identitu prostřednictvím hudby.
Žádná umělecká forma není tak osobní jako hudba – vychází z tvojí osobnosti, tvých zkušeností a tvých názorů. A pokud jsi umělec z komunity LGBTQIA+, už víš, že to obnáší jak problémy, tak příležitosti. Troye Sivan, Big Freedia, Hayley Kiyoko, Sam Smith, Becca Mancari a Joanna Sternberg se s námi podělili o to, jaké nejlepší rady kdy dostali – nebo dali – k tomu, jak svoji identitu vyjádřit hudbou.
Hayley Kiyoko: R-E-S-P-E-K-T
„Jako začínající umělci – a začínání může taky trvat několik let – vždycky musíte dokazovat svoji hodnotu,“ říká popový fenomén Kiyoko. „Myslím, že i pro ženu, navíc lesbicky orientovanou, může být v tomhle prostředí velmi náročné umět respektovat sama sebe a svoje potřeby. Ale také vědět, že nejsi nejdůležitější umělec na světě, takže nic nedostaneš naservírováno na zlatém podnose. A i kdyby, stejně tam vždycky budou problémy, které budeš muset překonat.“
Jeden kolega hudebník se jí jednou zeptal, o čem se nejvíc bála se ve svých textech zmínit, a jí se v tu chvíli rozbřesklo. „Napadlo mě: ‚Takže tohle teď mám udělat, skutečně ti říct pravdu?‘“ říká. „Strávila jsem spoustu času se slovy ‚ty‘ a ‚on‘. Ženy se mi líbí od doby, kdy mi bylo pět, což mi ohromně pomohlo při hledání svého uměleckého poslání. Nechápu, proč nám trvá tak dlouho uvědomit si, že naší největší silou jako lidských bytostí jsou výzvy, kterým čelíme, naše cíle, naše sny, věci, které chceme změnit. Právě tím jsme tak jedineční.“
Troye Sivan: Vykřič to do světa, jak hlasitě budeš chtít
„Dostal jsem dost špatnou radu od někoho, koho opravdu miluji a velice uznávám a s kým už teď nespolupracuji,“ říká australský zpěvák a herec Sivan v našem podcastu Best Advice. „V podstatě šlo o tohle: ‚Klidně si buď gay, ale musíš to každému cpát?‘ A nějak jsem tehdy měl to štěstí, možná i díky podpoře rodiny, že jsem v sobě našel dost vnitřní síly, abych si uvědomil, že to není dobrá rada.“
Big Freedia: Někdo se prostě nenávisti nezbaví
Podpora rodiny byla klíčová i pro to, jakým způsobem Big Freedia urazila svoji cestu od homofobní výchovy v New Orleans ke Queen of Bounce a uchovala si přitom hrdost coby středobod svojí umělecké tvorby. „Když mi lidé začali různě nadávat a navážet se do mě, máma vždycky říkala ‚dokud na tebe nesáhnou, ať si říkají, co chtějí‘,“ vysvětluje Freedia v našem podcastu Best Advice. „Ať mi říkají bábovka nebo hošan nebo jakkoliv jinak, vždycky jim poděkuju. A oni nevědí, jak na to reagovat… dokonale je to umlčí.“ Část téhle síly pramení z bezvýhradné upřímnosti k sobě samé. „Nemůžete mi ublížit, protože vím, kdo jsem.“
Becca Mancari: Vyzpívej se z toho
Pro nashvillskou písničkářku Beccu Mancari to s rodinou bylo o dost jinak. „Pokud jde o queer osoby procházející při svém coming outu obrovským traumatem – nebo přinejmenším pokud jde o mě –, řadu let jsem věděla jen to, jak přežít,“ říká. V roce 2020 ji napadlo vyjádřit se ke coming outu přímo hudbou, a to ve skladbě „First Time“. Zážitek z toho pro ni znamenal „v podstatě se naučit, jak sama sebe znovu přijmout, milovat svoje dětské já a posouvat se dál.“ V den vydání začala, jak říká, „panikařit“. „Celá nahrávka je jen příprava na další kapitolu, kde se sama sebe zeptám: ‚Našla jsi z toho cestu? Jsi v pohodě? A pokud bys v nějakém smyslu musela celý svůj svět hodit za hlavu, jak si poradíš v tom dalším?‘“
„Reakce byla úžasná. Lidé mě oslovovali a říkali: ‚Díky, došlo mi to.’ Obraceli se na mě i někteří rodiče se slovy: ‚Nerozumím svému trans dítěti, homosexuálnímu dítěti, ale chci mu rozumět. Nechci ho odmítat.‘ A to už něco znamená. Netušila jsem, jakou zodpovědnost jsem přijala, ale jako umělkyně si říkám, kdy jindy dělat hudbu, která pomůže změnit svět, než teď?”
Joanna Sternberg: Žánr a gender
„Pro klasického nebo jazzového hudebníka je mnohem těžší poradit si s genderovou neutralitou,“ říká autorka a multiinstrumentalistka Joanna Sternberg. „Skladby Irvinga Berlina nebo Colea Portera nebo dokonce Theloniouse Monka, které hraju, pocházejí z doby, kdy se otevřeně transgenderoví lidé vyskytovali jen málo nebo vůbec; je to z jiných, homofobnějších časů. A tradice praví, že když jsi dívka, máš na vystoupení nosit šaty a být nalíčená.“ Sternberg říká, že docházelo k diskriminaci ze strany kapelníků, protože se neprezentuje jako sexuální objekt. „Uvidí mě, nemají pro mě žádné využití, nechtějí se se mnou vyspat – tak k čemu tam jsem? Je to drsné, ale vím, že je to pravda.“
Sam Smith: „Troufej si“
„Je ostuda, že queer lidé, a ženy obzvlášť, musí o svůj přístup do nahrávacích studií bojovat. Naštěstí se to teď zlepšuje,“ říká hitmaker Sam Smith, prezentující se jako nebinární. „Prostě řekni, co chceš říct. Mluv, jak to cítíš. Máš stejné právo v těch studiích být jako kdokoli jiný.“