Co dělat a co nedělat při pořizování fotografie umělce

Všichni známe staré pořekadlo, které praví, že obrázek má cenu tisíce slov. Misha Vladimirskiy by možná řekl, že má cenu tisíce streamů. Jak by se dalo očekávat od fotografa a oddaného hudebního fanouška, někdy si poslechne umělce jenom proto, že se mu líbí jeho profilová fotka na Spotify – a není sám.

„Patřím k menší skupině lidí, která to tak dělá, protože jsem vizuální typ,“ přiznává, ale současně trvá na tom, že umělci, kteří nemají čas, aby si obstarali dobrou fotku, zahazují příležitost k získání fanoušků. „Fotka je opravdu důležitá pro marketing a propagaci, protože ji lidé mohou zveřejnit na svém profilu a sdílet. A pokud tvoje fotka nevypadá dobře, nikdo ji sdílet nebude.“

Vladimirskiy začal s plánováním večírků a propagačních akcí, dokumentováním klubových večerů svých přátel v San Franciscu a nakonec přešel k fotografování. Byl jedním z prvních, kdo fotil Lady Gaga, vytvořil portréty a živé záběry umělců ze skupin jako Phoenix nebo The Rolling Stones a je jedním ze zakladatelů kreativní agentury FilterlessCo. Zatímco zavedení umělci obvykle prošli nějakým školením v oblasti médií a vědí, o co jde, Misha je zvyklý školit méně zkušené kolegy za pochodu. Přirozeně přichází s vlastními nápady, ale říká, že je vždy nejlepší, když hudebník a fotograf opravdu spolupracují.

„Je jen na nich, aby vyjádřili, co chtějí. A myslím, že je opravdu důležité věřit sám sobě jako umělci,“ říká. „Spousta kapel má naštěstí nějakou vizi. Někdy je ta vize trochu zkreslená, takže ji musíš nasměrovat správným směrem.“

Dva elegáni

Přiznává, že díky rozšíření digitálních fotoaparátů se fotografem stal prakticky každý. Sám si ale myslí, že stále stojí za to zaplatit profesionálovi, aby tě vyfotil. „Poznáš to,“ říká. „Ne vždycky, ale poznáš, když se někdo snažil ušetřit.“ Existuje spousta mladých profesionálních fotografů, kteří se snaží vytvořit portfolio a budou ochotní pracovat za pár set dolarů. Takže ať už máš svoji první smlouvu nebo nahráváš svůj první single, tady je pár postřehů, o které se Vladimirskiy podělil v souvislosti se zajištěním fotografa – a taky některé nástrahy, kterým se vyhnout. (Ano, máme na mysli cihlovou zeď.)

Je dobré věnovat trochu času seznámení s fotografem

Každý umělec je jiný a platí to jak pro hudebníky, tak pro fotografy. Proto Vladimirskiy doporučuje nespěchat a promluvit si s fotografem, abyste si vzájemně sedli, než začne fotit.

„Nespolupracuj s někým jenom proto, že je známý. Najdi si někoho, kdo se ti opravdu líbí a s kým budeš vycházet,“ říká Vladimirskiy. „A když se setkáte, všechno dostatečně proberte. Jenom to, že se ti něčí práce líbí, neznamená, že s tím člověkem budeš chtít spolupracovat. Možná ti nebude vyhovovat jeho styl a pak nedopadnou dobře ani fotky.“

„I když zrovna nebudeš mít čas, stojí za to obětovat pár minut a probrat, co od fotky očekáváš, než spěchat, což se občas stává, ale není to ideální,“ říká Vladimirskiy. „Fakt nesnáším, když lidi řeknou: ‚Máš pět minut.‘ A ty na to: ‚Tak teda díky, kámo.‘“ Když s fotografem navážeš bližší vztah, určitě získáš lepší fotku a třeba společně vytvoříte další věci.

„Možná, že ten fotograf je týpek, co fotí spoustu fotek pro fakt skvělý časopis nebo opravdu velkou značku,“ říká. „Třeba to tvůj manažer vůbec netuší. A najednou ti zavolá, protože zrovna fotí kampaň pro Nike, a povídá: ‚Miluju vás, lidi.‘ Nikdy nevíš.“

Stůj nohama na zemi

Vladimirskiy už si vyslechl dost hororových příběhů, od kapel, které se kvůli fotografování pro časopisy nutí do oblékání přehnaně módních oděvů, až po fotografy, kteří se snaží svým klientům vnutit co pofiderní kreativní nápady. Tohle obvykle nefunguje, „ale v 10 % případů kapely řeknou: ‚Dobře, zkusíme to.‘ Pak toho ale podle očekávání litují.“ Prostě si pamatuj, že můžeš vždycky říct ne.

Taky není nutné tolerovat neuctivé komentáře nebo činnosti, které jsou pro tebe nepříjemné.

„Tohle jsem viděl na vlastní oči. Fotograf něco řekne a kapela hned reaguje: ‚No teda, dobře,‘“ říká. „Obvykle k tomu dojde, když je v kapele zpěvačka a fotograf nebo fotografka řekne něco ujetého. A pak už to jede.“ Prostě si pamatuj, že fotografa platíš, takže nemusíš tolerovat špatné chování. „Na place se musíš vždycky cítit pohodlně. Není dobře, když máš pocit, že tě někdo neposlouchá a někdo dělá něco, co se ti nelíbí.“

Buď sám/sama sebou. Nesnaž se být někým jiným.

Chceš na fotce vypadat co nejlíp. Ale pořád to musíš být ty. Vladimirskiy říká, že výběr stylu a přemýšlení o volbě oblečení jsou užitečné, a dodává, že nejlepší je fotit co nejlepší verzi toho, jací skutečně jste, a nedělat ze sebe jiného umělce. „Už jsem opravdu viděl věci, u kterých si řeknete: ‚Páni, tohle teda vypadá nepřirozeně. No tak, prostě buďte sami sebou.‘“

Zdůrazňuje, že má rád stylisty, ale stejně jako v případě fotografů je důležité najít toho správného. Pokud se cítíš dobře ve flanelce a s plnovousem, nesnaž se s tím bojovat – prostě to přijmi. „Je skvělé mít stylistu. Potřebuješ ale taky stylistu, který bude rozumět kapele jako takové,“ říká. „Nemůžeš mít stylistu, který se pokusí všechny obléct do úžasných oblečků, protože to zrovna letí. Tohle skončí průšvihem a bude to mít přesně opačný účinek, protože budete vypadat jako tučňáci.“

Líčení? To záleží na tobě

Stejně jako v případě stylisty nemusí být od věci připlatit si za maskéra, ale Vladimirskiy trvá na tom, že umělci by neměli mít pocit, že je někdo tlačí do neznámých vod nebo jim vnucuje vzhled, který se pro ně nehodí.

„Záleží na okolnostech,“ říká. „Někdy je to skvělé hlavně z hlediska celkové estetiky. Záleží na daném člověku, jak to vyžaduje. Já osobně nejsem velkým fanouškem přístupu ve stylu: ‚Musíš mít perfektní líčení, musíš na sobě mít tohle všechno, protože jsi hudebník.‘ To, jak vypadáš, by mělo být odrazem toho, kým jsi.“

A jako všude jinde by umělci neměli mít pocit, že je někdo tlačí někam, kde se necítí autenticky.

„Člověk musí být vůči sobě upřímný a otevřený,“ říká. „Často se stává ženám, že je do něčeho nutí. A nemyslím si, že veškerý humbuk okolo perfektní pokožky nebo dokonalého líčení je fér. Takový by život zpěváka neměl být. Pokud se někdo s líčením cítí přirozeně a líbí se mu to, ať ho používá. Pokud ne, tak proč ho do toho v podstatě nutit?“

Nesmíš se bát zkusit štěstí

Kapely při tvorbě prvního alba nebo po podpisu smlouvy s menším hudebním vydavatelstvím nemusejí mít dostatek prostředků, aby si najaly třeba Davida LaChapella nebo Antona Corbijna. Ale za zeptání nic nedáš. Hudební fotografové jsou především hudební fanoušci, a přestože není dobré upínat k nim své naděje, možná budeš mít štěstí. Samozřejmě za předpokladu, že máš správné schopnosti.

Vladimirskiy říká, že „existuje dost fotografů, kteří jsou opravdu dobře známí, ale fotí i malé kapely,“ a jako příklad uvádí Dannyho Clinche, blízkého spolupracovníka skupiny Pearl Jam, který fotil Johnnyho Cashe a 2Paca. „Je to ten typ člověka, který může vejít do Springsteenovy šatny. Nebo vstoupit na jeviště jakékoli kapely během vystoupení,“ říká. „Viděl jsem ho fotit kapely, u kterých bych si řekl: ‚Clinche si rozhodně nemůžou dovolit.‘ Dělá to, protože ho to baví. Možná budu znít sentimentálně, ale dělá to, protože se na to dívá takto: ‚Tahle kapela si zaslouží šanci. Stejně vydělávám dost.‘“

Musíš mít koncept

Vladimirskiy přiznává, že má svůj vkus a některé věci ho vytáčejí, takže ho dost naštve, když se ruce nebo nohy dostanou mimo záběr. Připouští ale, že neexistují žádná pevná pravidla, která by určovala, jak má vypadat dobrá fotka. Lze uskutečnit skoro vše, pokud fotograf a umělec mají jasnou vizi, která dává smysl.

„Nejsem velkým fanouškem nošení žabek. Pokud má na sobě někdo žabky na procházce po Manhattanu, asi by mu měl někdo říct: ‚Poslyš, vím, že je to tvůj osobní styl, ale vypadá to pěkně blbě.‘ Ale chodit v žabkách v blátě, to je vlastně super. Je to součást scény. A jde především o snímek.“

Určitě ale nedělej nic z následujících věcí

Přestože je teoreticky možné všechno, vyzývá Vladimirskiy nováčky, aby se určitým věcem vyhnuli.

1) Nefoť se před cihlovou zdí

„Kámo, neviděli jsme to už milionkrát?“

2) Netvař se jako „drsný rocker“

„Tohle se stává mužům i ženám,“ říká. „Říkám jim: ‚Nemůžeš se hodit do pohody?‘“

3) Je fajn mít koncept, ale nesmíš ignorovat zdravý rozum

„Viděl jsem několik alb z 80. let a dokonce i 90. let, která se tvářila jako: ‚Neříkal někdo něco? To je prostě špatné…‘ a lidi měli na sobě pirátské oblečení.“

4) Nezapomeň na svého přítele, kterým je vyhledávač

„Udělej si průzkum. Nespolupracuj s někým jen proto, že má známé jméno. Raději si o něm zjisti, jestli nemá ve skříni nějaké kostlivce. To nechceš. V současnosti je to dobře míněná rada.“

– Michael Tedder